Při pohledu na krajinu České republiky se nám zjevují žluté plochy polí v míře, která v sousedních státech není k vidění. Je to jeden z důsledků daňové podpory (úlevy na spotřební dani) biopaliv 1. generace. Nejčastější zemědělskou surovinou pro jejich výrobu je totiž řepka olejná, jejíž pěstování a zpracování je ekonomicky velmi výhodné pro všechny účastníky procesu, od zemědělců přes zpracovatele, až po distributory pohonných hmot. Jedním z dominantních je Babišův Agrofert. Horší je to ale pro nás ostatní. Nejenže ordinace jsou plné alergiků, ale pěstováním jednoho druhu dochází k doslovnému drancování půdy, v níž se nepříznivě mění skladba minerálů, podle některých zdrojů z EU dokonce nevratně. Dosavadní evropská praxe navíc ukázala, že očekávaný příznivý efekt na životní prostředí podporou biopaliv 1. generace se nedostavil. EU tedy začíná podporovat využití biopaliv 2. generace, kde je zdrojem nepotravinářská biomasa (například zbytky ze zpracování dřeva, sláma, seno, bioodpad z domácností apod.).
Na sklonku roku 2015 byl v Senátu předložen zákon, který nadále daňově zvýhodňuje všechny, kteří těží z produkce, zpracování a distribuce biopaliv 1. generace. Lze se jen pousmát nad tím, že tento daňový zákon místo ministra financí Babiše předkládal ministr zemědělství Jurečka. Jde však o vážnou věc. Daňové zvýhodnění pro Agrofert, jehož vlastníkem je ministr financí Babiš, je střetem zájmu, který nemá v civilizované Evropě obdoby.
Nejenže nelze akceptovat soukromé zájmy některých politiků spravovat naši zemi tak, aby se státní peníze přelévaly hlavně do jejich vlastní kapsy, ale zdraví občanů a kvalitě životního prostředí včetně orné půdy musí prostě být dána přednost. Proto jistě každý soudný člověk pochopí, že při vědomí všech výše uvedených skutečností jsem odmítl zmíněnou novelu zákona podpořit.
Senátor Jan Horník